Voní po Baltském moři, po uzených rybách, rebarborovém koláči, prošlapaném molu, galuskách studentských kol, pak taky nekonečnými rovinami, vánkem z větrných elektráren i severní náladou.
Možná taky po oleji uniklém do moře z lodí v přístavu, po deštivých nedělích, smutných očích, rozteklé zmrzlině, pozdním jaru a ocelových konstrukcích.
Wismar.
Pěkně jsi to popsala, skoro jako bych tam byl... A ta fotka Dajdy se vážně povedla. Škoda jen že v mracích není kresba. Byt tebou troufl bych si s ni někam do soutěže. Dokument a sport v jednom...
OdpovědětVymazatTo máš přesně pravdu, taky jsem si to říkala. Ale ono bylo děsně hnusně. Na nebi byl, bohužel, takový ten šedivý nicneříkající hnus...
OdpovědětVymazat