Stačí jen pár vykodrcaných chvil v kolektivním taxíku a koukáte na nejvyšší hory severní Afriky. V létě prý příliš suché, dneska však s bělavou pokrývkou čerstvě napadaných sněhových vloček. Bez zeleně i bez pověstné oranžové...
V tuhle roční dobu jsou dvě možnosti, klouzat po zmrzlém bílé krustě, nebo se naopak brodit v blátivých závějích tajícího sněhu. Někdy si taky můžete užít obojího, ráno páru od pusy a v poledne rudé tváře a nedostačující sluneční brýle.
Z Imlilu to není daleko do okolních minivesniček. Tamatert leží po levé straně cestou z Marrákeše. Chcete-li na Jebel Toubkal (4167 m n. m.), musíte rovně do Arúmdu. Není to namáhavé, jen poněkud snové...
Svítí-li slunce, sníh dlouho nevydrží. Nahřívané svahy se za den z bílých změní na zelené a je z nich cítit jaro.
Není, kam spěchat. Důležitější je koukat se kolem sebe, poctivě vdechovat a vydechovat příjemný vzduch, bořit se do rozměklého sněhu, popíjet čaj a debatovat.
Z chaty pod Toubkalem se vydejte nahoru co nejdříve. Cestu si ověřte už večer - vede hned za chatou prudce doleva. Není nad to tápat a "ztratit" čtyři hodiny výstupem na zcela jinou čtyřtisícovku... I když věřte, že na ní budete sami...
Když pak ze tmy vykouknou první paprsky a vy konečně uvidíte do krajiny, vůbec vám nebude vadit, že jste vlastně úplně někde jinde...
Nebo možná trochu, ale Atlas není náročný, takže Toubkal možná i tak stihnete. A dvě čtyřtisícovky za den? No není to paráda?
A pak? Pak možná budete plakat...
Zážitek!
OdpovědětVymazat